O knize: rok / Tato kniha pokrývá půldruhého století dějin Římské říše - od roku 117 do roku 284 našeho letopočtu. př. n. l.: „zlatý věk“ říše, vláda dynastie Antoninů (117–180 – Hadrián, Antoninus Pius, Marcus Aurelius); vláda dynastie Severanů: Septimius, Caracalla, Heliogabalus, Alexander (193–235); a takzvaná „krize třetího století“ (od Maximina po Numeriana, 235–284). Vyprávění se zastavuje na prahu nové éry dočasného posilování říše – kdy se císařům Diokleciánovi (284–305) a Constantovi (306–337) podařilo z několika zasvěcovacích projevů obnovit relativní jednotu státu vyplývá, že právě tito císaři svěřili psaní životopisů svých předchůdců šesti historikům: Aelius Spartianus, Julius Capitolinus, Vulcatius Gallicanus, Aelius Lampridius, Trebellius Pollio a Flavius ​​Vopiscus. Nic o nich nevíme, nic jiného nenapsali a jejich jména nejsou nikde jinde uvedena. Jejich způsob prezentace a styl jsou stejné - všichni píší jako jedna osoba. Proto se v moderní vědě tito autoři obvykle nazývají scriptores historiae Augustae, „spisovatelé dějin Augustů“.».